Poslední příspěvek roku 2016

31. prosince 2016 v 23:12 | JPYamasuke |  Ze života fangirl
Vyjádření k uplynulému roku z mého pohledu. (<---vlastně jsem psala úplně o něčem jiném :D)

VAROVÁNÍ: OBSAHUJE FANGIRL KECY!


Po roce se opět vrací jedna má tradice, kterou je "Poslední příspěvek roku."
Přiznám se, že jsem na něj teď skoro zapomněla.
To je hlavně tím, že se dneska každou volnou chvíli soustředím na své oblíbené Hey! Say! JUMP. Ráno jsem stalkovala na Twitteru, abych se mezi prvními dozvěděla, jaký vlastně byl dnešní DEAR. Countdown koncert. Vždycky, když se zamyslím nad tím, jaký ten koncert asi bude, co zrovna teď kluci zpívají za song, co tam vyvádějí za kraviny, a pak čtu reporty, je mi strašně smutno, ale zároveň jsem šťastná. Je mi smutno, protože je mi líto, že tam nemůžu být s nimi. Ti kluci pro mě znamenají svět a to, že je zatím nemůžu potkat, mě uvnitř strašně sžírá. Na druhou stranu jsem ale nesmírně šťastná, že ty kluky znám. Co bych zrovna teď dělala, kdybych je nikdy nepoznala? Pařila bych na kompu nějakou hloupou hru, sledovala bych anime, anebo v tuhle chvíli seděla někde s partou opilých kamarádů? Byla bych ještě vůbec tady? Jakým bych byla člověkem? Nevím.

Nemůžu si pomoci. Kudy chudím, tudy je musím vynachválit, protože mi pomohli, když bylo nejhůř. Když tu pro mě nikdo jiný nebyl, oni se objevili s vytáhli mě z veškerých mých problémů. Nikdy jsem je neviděla naživo, ale můžu říci, že toho pro mě udělali tolik, jako nikdo předtím. A proto mi začalo docházet, že bych to těm klukům měla nějak vrátit. Když se jim povedlo mi pomoci, třeba by takhle mohli zachránit někoho dalšího, kdo se trápí.
Chtěla bych pro ně získat nové fanoušky v naší oblasti CZ/SK. Vzhledem k naší české povaze je to nesmírně těžký úkol, ale už je načase prolomit ty hloupé stereotypy. Věřím, že jak kluci z HSJ, tak ostatní Johnny's, mají obrovský potenciál, který ovšem samotné Japonsko potlačuje, což je vážně škoda. A tak je třeba vzít věci do vlastních rukou a dostat tu jejich hudbu sem pomocí vlastních sil. Jsem neskutečná ráda, že se mi povedlo narazit na Hikarumi, protože teď už se mi ten úkol nejeví tak nemožně. Vidím tu cestičku, po které můžeme jít a něco tady změnit.

Hey! Say! JUMP nejsou jen o hudbě. Vlastně bych řekla, že to je to nejmenší, co mě na nich tak přitahuje. Samozřejmě je to velkým faktorem, ale daleko důležitější jsou pro mě jejich duše, povahy, řekla bych spíše srdce. Není důležité, jak člověk vypadá nebo jaké má IQ. Důležité je to, co je uvnitř. Jaký je ten orgán, co ovlivňuje náš život svým bitím. Mrzí mě, že lidé, kteří pro mě tolik znamenají, jsou tak daleko.

Někdy mám takový pocit, že do téhle země ani nepatřím. Nejsem si jistá, zda patřím zrovna do Japonska, protože někdy mi jejich povahové rysy lezou docela krkem, ale tady se necítím jako doma. Nemyslím konkrétně v tomhle bytě, v tomhle městě, v téhle zemi, na tomhle kontinentu. Ale to už se tu asi dělím zase o jiný problém. Měla bych se vrátit zpátky k HSJ :D

A nebo ne. Asi se tu můžu svěřit s pár věcma. Stejně to tu nikdo nebude číst.
Docela často slyším věci typu: "Proč to děláš? Proč se tak snažíš kvůli někomu, kdo tě nikdy nepozná? Proč lpíš na něčem tak bezvýznamném? Neměla bys radši dělat tohle? Neměla by ses radši věnovat tomuhle? Je to zbytečný. Ztráta času. Vždyť přeci víš, že je to nemožný. Ale to jsou pouze sny. Nesplnitelné sny." Tohle bolí. Tak strašně bolí tohle slyšet. O to je to horší, pokud to přichází od lidí, kteří jsou kolem mě. Snažím se to ignorovat a rychle na to zapomínat, ale mám tak strašně citlivou povahu, že to nejde. Nemám ponětí, jestli je chyba v určitých lidech, anebo celkově ve společnosti. Kdo nezapadá do stáda oveček by měl být asi co nejrychleji zadupán do země. Tak mi to někdy přijde. V tomhle vydrbaném světě je tak málo místa pro to, aby byl člověk něčím odlišný. A jakmile se mu už povede prorazit stereotyp, je neustále pouze shazován těmi, kteří nedokázali to, co on. Taky jsem taková byla. Prostě a jednoduše sráč. Jenže kluci mě z toho naštěstí vytáhli, za což jim nikdy nebudu moci dostatečně poděkovat. Co tedy takovým lidem chybí? Proč tohle dělají? Proč plivou na životy a sny ostatních? Proč někdo ničí moje sny, aniž by dokázal uskutečnit ty svoje? Dělá to proto, že je naštvaný sám na sebe, že jemu se jeho sny nesplnily? Proč se mé sny a můj život stávají terčem těhle lidí? Mám zapotřebí snášet něco takového? Mám zapotřebí snašet všechny ty vedlejší účinky, které ve mně jedna taková jejich stupidní věta vyvolá? Jak už jsem říkala, já je nedokážu neslyšet. Možná se o to snažím, ale nikdy se to nepodaří přeslechnout a něco takového mě okamžitě hodí do depresí, ze kterých je práce se vytáhnout. Většinou to nikdy nedokážu pouze vlastními silami a musí mi v tom pomoci někdo z JUMPské party.

Tak. Asi jsem se z toho chtěla jen trošku vypsat. Možná, že někdo trpí něčím podobným?

Každopádně už tady budu muset končit. Psala bych ještě o něco déle, ale jistá tekutina na mě začíná mít neblahé účinky, takže radši přestanu :D

Všem vám do Nového roku přeji hlavně zdraví, což je to nejdůležitější. Zároveň bych vám přála, ať se vám splní všechny vaše sny, po kterých toužíte. Příští rok kráčejte pouze po cestě, po které budete chtít. Nenuťte se do něčeho, co je vám proti srsti. Nebojte se vystoupit z davu a být odlišní.



Zase se mi to tu zvrhlo v něco, co jsem nechtěla :D Ke svému překladatelskému roku se vyjádřím snad během několika dní :D
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama